Home / Lifestyle / Pražská architektura / Architektura Jože Plečnika

Architekt slovinského původu Josip Plečnik po sobě v Praze zanechal výrazný odkaz, ačkoli tu pracoval pouze na dvou projektech. Jednalo se však o projekty velkého významu a jeho odkaz je tak nesmírně cenný. Plečnik v letech 1894-1897 studoval u slavného vídeňského secesního architekta Otto Wagnera. Po absolvování studií Plečnik ve Vídni 10 let působil coby architekt a realizoval tak slavné projekty jako Zacherlův či Langerův dům – oba jsou spojením secese a moderny. Plečnik roku 1911 přesídlil do Prahy, kde začal vyučovat na uměleckoprůmyslové škole. Mladí čeští umělci a architekti, které inspiroval, se později stali součástí avantgardního kubistického hnutí. Plečnik ve svých přednáškách zdůrazňoval jak klasické zásady architektury, tak lidové umělecké tradice a mísení těchto vlivů za účelem inspirace budoucím umělcům. Roku 1920 začal Plečnik pracovat na Pražském hradě, což byl úkol nesmírného významu vzhledem k dominantní úloze Hradu v Praze i okolí. Tehdejší prezident Tomáš G. Masaryk sháněl někoho, kdo by dokázal budovy zrenovovat, ale zároveň s pokorou zachovat historické prvky. Znovunalezená národní síla, jejímž střediskem nyní Hrad byl, chtěla vyjádřit svou moc, dějiny a demokratické zásady. Masaryk jmenoval vrchním architektem Plečnika. Ten v letech 1920-1934 na celém Hradě uskutečnil řadu projektů, mimo jiné rekonstrukci řady zahrad a monumentálních nádvoří prostřednictvím nového designu a instalace soch, plastik a pomníků (například Obelisk na třetím nádvoří). Realizoval též řadu nových interiérů, například zajímavý Plečnikův sál, dokončený roku 1930, se třemi patry abstraktních dórských sloupořadí. Je zajímavé, jak Plečnik dokázal z něčeho středověkého udělat něco naprosto moderního a zároveň to přiblížit pěším návštěvníkům. Na Vinohradech stojí jedno z jeho nejpozoruhodnějších děl, kostel Nejsvětějšího srdce Páně, v němž Plečnik využil egyptských a raně křesťanských stavebních prvků.