Husitské války a defenestrace
Ve 14. a 15. století vedl Jan Hus (méně známý předchůdce Martina Luthera) rozsáhlé hnutí za reformu církve, jež ho nakonec obvinila z kacířství a upálila na hranici. Poté přišly zlé časy, mimo jiné vyhazování katolických kněží z oken Novoměstské radnice neboli první pražská defenestrace. Jednooký husitský vojevůdce Jan Žižka v roce 1420 uchránil Prahu před protihusitským tažením, jež zahájil císař Svaté říše římské Sigismund (Zikmund). Husité se i přes vítězství v bitvě rozštěpili a rozhádali, přičemž radikální Táborité žádali totální válku proti katolíkům, zatímco Kališníci si přáli reformaci církve. Kališníci v roce 1434 výměnou za náboženskou toleranci přijali Zikmunda za svého panovníka; Táborité pokračovali v boji až do úplné porážky. Po Zikmundově smrti se Jiří z Poděbrad stal jediným husitským českým králem; vládl v letech 1452-1471.
