Národní obrození a První republika

Marie Terezie ke konci 18. století prosadila reformy, jejichž cílem bylo obnovení kultury a tradic, a opět ustanovila jako úřední jazyk češtinu. V roce 1784 se spojila města Hradčany, Malá Strana, Staré Město a Nové Město. V období národního obrození v Praze vznikla řada překrásných děl architektury, mimo jiné Národní divadlo, Rudolfinum a Národní muzeum. Z obrozeneckého hnutí též vzešly vynikající české osobnosti Karolína Světlá, František Palacký, Josef Kajetán Tyl a další. V letech před první světovou válkou i v jejím průběhu se česká politika vyznačovala aktivním a radikálním bojem za nezávislost na Rakousku-Uhersku. V roce 1918 byl v Praze vyhlášen nezávislý stát Čechů a Slováků. První republika, období mezi první a druhou světovou válkou pod vedením prezidenta Tomáše G. Masaryka, byla rušnou dobou transformace. Šlo o velmi optimistické období v podnikání i kultuře a republika byla jednou z nejbohatších zemí světa. Toto období českých dějin doplnilo secesní hnutí, jež dalo nový styl pražskému výtvarnému umění a architektuře. Rozvinula je vynikající a energická generace umělců a výtvarníků, přičemž nejznámějším českým výtvarným umělcem pražské secese byl Alfons Mucha (1860-1939). Secesní výtvarníci věřili, že umění se má harmonicky podílet na vzniku “totálního uměleckého díla” v budovách, nábytku, textiliích, oblečení a klenotech, přičemž vše se mělo podřizovat zásadám secese.