Český královský rod, který vládl v českém vévodství a později v českém království a Markrabství moravském. Počátky dynastie sahají až do 9. století, kdy vládli na malém území kolem Prahy, obývaném českým kmenem západních Slovanů. Postupně dobyli oblast Čech. Byli jednou z nejmocnějších dynastií ve střední Evropě 13. století.

Zlatá bula sicilská je dekret vydaný Fridrichem II., císařem Svaté říše římské, v Basileji roku 1212, který potvrdil královský titul získaný Přemyslem Otakarem I. a udělil jemu a jeho dědicům titul českého krále. Království zajišťovalo výjimečné postavení Čech v rámci Svaté říše římské.

Vládnoucí rod který vystřídal Přemyslovce na trůnu. Výrazně rozšířili české země. Karel IV. byl v roce 1346 zvolen římským císařem a téhož roku českým králem. Svou moc využil ke konsolidaci českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká.

Husitství, někdy také husitská revoluce, označuje nábožensky – a v jistých ohledech i národnostně, sociálně a politicky – motivované hnutí pozdního středověku, vzešlé z české reformace, jež usilovala o dalekosáhlou reformu církve. Husitství se zrodilo z okruhu stoupenců Jana Husa, po jehož upálení se masově rozšířilo v českém království i Moravském markrabství. Husité byli jedni z nejvýznamnějších předchůdců protestantské reformace, která o sto let později zachvátila západní Evropu.

Období královské dynastie s polskými králi. Jagelonci vládli v několika středoevropských zemích včetně zemí českých. Za hlavní sídlo zvolili Polsko. Vladislav II. , původem z Polska, se stal uherským a českým králem v pouhých patnácti letech.

Habsburská monarchie se v následujících staletích rozrostla v samostatnou evropskou mocnost. Pokusy českých protestantských reformačních stavů o vybudování autonomní konfederace byly zmařeny v bitvě na Bílé hoře roku 1620 a správa byla centralizována do Vídně.

Byl členem rodu Habsburků, který si zvolil Prahu za svoje sídlo. Na Rudolfův odkaz se tradičně nahlíží trojím způsobem: neúspěšný panovník, jehož chyby vedly přímo k třicetileté válce; velký a vlivný mecenáš umění severního manýrismu; a intelektuál oddaný okultnímu umění a učení, který pomohl začít to, co by se dalo nazvat vědeckou revolucí.

Intelektuální hnutí, životní postoj a filozofický směr 17. až 18. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení. Osvícenství zahrnovalo řadu myšlenek zaměřených na hodnotu lidského štěstí, snahu o poznání získané pomocí rozumu a důkazů. Je spojeno s ideály jako je svoboda, pokrok, tolerance, bratrství, ústavní vláda a oddělení církve od státu.

Postoj k monarchii a vládnoucí rodině se během války výrazně změnil, mj. kvůli vysokým ztrátám a drastickému zhoršení zásobování na konci války. Počáteční loajalitu vystřídal odpor k pokračujícím bojům. Ekonomický kolaps válkou vyčerpané monarchie a porážka ústředních mocností vedly na podzim 1918 k rozpadu Rakouska-Uherska.