První československý stát, často označován jako první republika, existoval v letech 1918 až 1938. Po roce 1933 zůstalo Československo jedinou de facto fungující demokracií ve střední Evropě. Demokracii do značné míry držel pohromadě první prezident země, milovaný Tomáš Garrigue Masaryk.

Dohoda uzavřená v Mnichově mezi Německem, Velkou Británií, Francií a Itálií. Čtyři mocnosti souhlasily s anexí československého pohraničního území, Sudetami, kde žily více než tři miliony obyvatel, převážně etnických Němců. Většina Evropy oslavovala Mnichovskou dohodu, která byla prezentována jako způsob, jak zabránit velké válce na kontinentu. Adolf Hitler oznámil, že je to jeho poslední územní nárok v Evropě. Slogan "O nás, bez nás!" shrnuje pocity Čechoslováků.

Komunisté se chopili moci a začlenili zemi do sovětského bloku. Tento režim naplňoval všechny znaky autoritářského režimu. Byla uplatněna cenzura, tajná Státní bezpečnost špehovala občany. Byla zaručena určitá sociální jistota, ale zároveň byla omezována základní lidská práva a svobody. Teror byl nejhorší až do poloviny 50. let, ale jistým způsobem trval po celou dobu režimu. Naprostá většina hospodářství byla znárodněna.

Události známé jako Pražské jaro vyvrcholily po liberalizaci v 60. letech. Politici hovořili o konceptu tzv. socialismu s lidskou tváří ve snaze uvolnit režim a urychlit demokratizační proces. Tento záměr se na sovětské straně nesetkal s pochopením. Reformní hnutí bylo poraženo vojenskou invazí států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.

Společná invaze čtyř zemí Varšavské smlouvy do Československa. Na Československo zaútočilo přibližně 500 000 vojáků a 2 000 tanků. Invaze úspěšně zastavila pražské jarní liberalizační reformy a posílila autoritu komunistické strany. Další roky jsou známé jako období normalizace. Po invazi následovala vlna emigrace, převážně vysoce kvalifikovaných lidí.

Šlo o nenásilné předání moci v tehdejším Československu. Na lidových demonstracích proti vládě jedné strany komunistů byli studenti a starší disidenti. Výsledkem byl konec 41 let vlády jedné strany v Československu, po kterém po kterém došlo k tranzici politického režimu v demokracii.

Rozdělením Československa vznikly dvě nové samostatné země: Česká a Slovenská republika. Československo bylo jediným státem bývalého východního bloku, který se rozpadl mírovým způsobem.

Připojením ČR a dalších států se NATO nejvíce rozšířilo v roce 1999. Hlavním důvodem vstupu pro Českou republiku bylo zajištění vnější bezpečnosti. Vstupem do NATO se Česká republika stala nedílnou součástí politicko-vojenského uspořádání západního světa a dosáhla stavu, kdy je bezpečnost země zajištěna nejlépe v historii našeho národa.

Dosud největší rozšíření Evropské unie, ke kterému se připojilo Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Česká republika se stala součástí Evropského hospodářského prostoru, který zajišťuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Přistoupení k Schengenskému prostoru následovalo v roce 2007. Jednotná měna dosud přijata nebyla.

Prvním přímo zvoleným prezidentem byl v roce 2013 Miloš Zeman. Předtím volba probíhala na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Funkční období prezidenta republiky trvá pět let a zároveň platí, že prezident nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

Dvě největší demonstrace porevolučního období se konaly proti druhé vládě premiéra Andreje Babiše. Obě zorganizovalo sdružení Milion chvilek pro demokracii. Motivací byly možné střety zájmů Andreje Babiše. Stal se předmětem vyšetřování a žaloby Evropské komise i kritiky protikorupčních organizací. Jejich účast byla odhadnuta na 200 až 300 tisíc lidí.